Historie
Přesné zahájení těžby vápence u Vitošova, na jižním svahu kóty Bílého kamene (588 m.n.m.) není známé. Z dobových pramenů však vyplývá, že povrchové výchozy vitošovských vápenců byly známy a předmětem těžby již ve středověku (snad již od počátku 15. st.), kdy zde docházelo k příležitostné těžbě vápencového kamene ke stavebním účelům, rozbíjení na štěrk a k primitivnímu způsobu pálení vápna. Teprve rok 1872 můžeme považován za zahájení průmyslové těžby vápence na lokalitě Vitošov. Byla zde postavena a uvedena do provozu šachtová pec na pálení vápna (postavil František Krsek). O 7 let později vzniká v této lokalitě firma „Franc Cerlich, Kalkbrennerei Hrabová – Vitošov". Tato firma postavila v roce 1890 další menší pec, což dokumentuje prosperitu firmy. Na počátku století otevřel nový lom Josef Hájek. Teprve poté se Vitošovské vápence objevují na geologické mapě Geologische Specialkarte, M 1 : 75 000, list NEUSTADT und SCHÖNBERG, pro potřebu C. k. Říšského geologického ústavu ve Vídni. Mapu vypracoval proslulý vídeňský geolog Gejza von Bukowski. V roce 1909 se rozjíždí již třetí pec v této lokalitě. Jedná se o 12 komorovou kruhovou pec na vápno firmy Josef Hájek a spol.
Rok na to koupila Zatloukalovu vápenku akciová společnost „Erste Witteschaer Kalkwerke, Gesellschaft m.b.H., Witeschau. Společnosti se vedlo tak, že již v roce 1916 vystavěla a uvedla do provozu další, modernější 18 komorovou pec na pálení vápna. Ve 20.letech 20. st. koupil firmu EKW továrník Schmeiser, jehož firma výrobu postupně rozšiřovala a modernizovala, byl postaven sklad trhavin, drtič a vápencový mlýn. V roce 1931 zahájila firma Schmeiser výstavbu nové šachtové pece na pálení vápna.
V letech 1930 - 1933 Hájkova firma vybudovala jednoduchou úzkorozchodnou kolejovou dráhu, která spojila lom s vápenkou, vybudována kompresorovna, skladiště trhavin. Navíc získala povolení k činnosti ve starém lomu a k těžbě vápence v dalším novém lomu. V roce 1937 J. Hájek a spol. lom i vápenku prodal družstevnímu podniku „Zemědělské družstevní vápenky – společnost s.r.o."
Po odtržení Českého území a jeho připojení k Sudetům v roce 1938, přešly obě vápenky do německé správy. Po skončení protektorátu v roce byly vápenky zajištěny závodním výborem na základě Dektertů prezidenta republiky ČR Eduarda Beneše. Zřízena národní správa a dále se v pracích pokračovalo pouze v bývalé Schmeiserově vápence. Výroba v bývalé Hájkově kruhovce byla v roce v roce 1945 ukončena.
Rok poté se závod Vápenky stává součástí Moravskoslezských cementáren a vápenic Brno, později Jesenických vápenic Zighartice. Od začátku 50. let patřila Vitošovská vápenka k národnímu podniku Hranické cementárny a vápenice v Hranicích n.M.
Zásadní obrat pro další vývoj vápenky ve Vitošově přišel po rozsáhlém geologicko-ložiskovém průzkumu v letech 1956 -1957. Při něm byly ověřeny velké zásoby vysokoprocentního vápence, který umožnil otevření velkokapacitního lomu na hutní vápenec. 1. ledna 1960 převzaly Vitošovskou vápenku Rudné doly, n.p. Jeseník, které zde zahájili rozsáhlou investiční výstavbu a otevřely velkolom. Byl založen závod RD Vitošov, který se od 60.let 20. st. rozvíjel především jako surovinová základna pro ostravské a třinecké hutě. V následujících deseti letech byla postavena nová drtící a třídící linka s čelisťovým drtičem a vibračním zařízením. Byla dokončena I. etapa železniční vlečky z vápenky do stanice v Zábřehu na Moravě, obsluhovaná lokomotivami ČSD. Došlo ke zboření zastaralé kruhové pece, která byla v provozu z počátku 20. st.
V roce 1970 započala výstavba dvou 3-šachtových pecí typu Maerz s denním výkonem 2 x 270 tun vápna. Roční zkušební provoz byl spuštěn po dvou letech. V 80. letech nastala další etapada rozšíření výroby vápna v souvislosti se stavbou konvertorové ocelárny Třinec. Bylo postaveno dvoustupňové drcení vápenců s kuželovým drtičem v prvním a čelisťovým drtičem ve druhém stupni drcení, nový systém praní drceného vápence k využití úseků ložiska s vápencem znečištěným přítomností jílu a hlíny s technologií v mečobubnové pračce a proplachování na sítech. S tím souvisela výstavba odkaliště.
V roce 1984 byla spuštěna dvoušachtová souproudá regenerativní pec typu Maerz s denním výkonem 600 tun vápna. Zároveň byly všechny pece připojeny na odprašovací zařízení. V následujícím roce byl postaven válcový lis na vápenné brikety pro hutní účely. Závod ve Vitošově je jedním z mála závodů v Evropě a na světě, který tuto technologii používá.
22. února 1992 byla založena společnost VÁPENKA VITOŠOV, s.r.o. na základě zpracovaného a schváleného privatizačního projektu. Společnost bezprostředně po svém vzniku realizovala řadu rekonstrukcí a úprav v souladu s DIN EN ISO 9001 a DIN EN ISO 14001.
V roce 1998 byla vybudována moderní provozovna k výrobě suchých omítkových a maltových směsí pod obchodní značkou SALITH.
V letech 2003 - 2005 bylo nutné rozšířit kapacity odkaliště zvýšením jeho hráze k zajištění ukládání materiálu z technologie praní vápenců. Pro zpracování zahliněných bloků lomu byla v roce 2008 uvedena do provozu mobilní třídírna.
V roce 2017 se Fels stal součástí nadnárodního koncernu CRH Group, který je druhým největším výrobcem stavebních materiálů na světě. Působí v oblastech výroby kameniva, cementu, asfaltu, betonu a vápna. Zaměstnává přes 87 000 zaměstnanců na více než 3 800 místech na celém světě.
V roce 2019 společnost představila novou podobu své značky Salith.
